Zkušenosti žen

Na mohenžodáro a individuální terapie k Illy jsem začala chodit díky své kolegyni a kamarádce, u které jsem viděla za několik měsíců práce na sobě obrovský pokrok. Mou hlavní motivací bylo, že už delší dobu nemůžeme s manželem otěhotnět, aniž bychom měli nějaký lékařsky zjištěný problém. Zároveň jsem si ale hned při první hodině mohenžodára uvědomila, že mám k tomu důvodů mnohem víc – tenkrát jsme měly za úkol si je vypsat a na mém papírku mimo jiné bylo: najít svou cestu, nebrat tolik ohled na názory ostatních lidí, přijímat věci s důvěrou tak, jak přijdou, být šťastná ve svém životě a nesnažit se být dokonalá, cítit lásku, rozdávat lásku.
Kombinace kraniosakrálních a později i regresních terapií a mohenžodára se mi zdála ideální, protože jde o individuální práci na sobě a zároveň o skupinovou terapii, kde mě na začátku velmi překvapilo hlavně upřímné a důvěrné sdílení všech přítomných žen.
Po sobotních workshopech jsem vždy na několik dní nabitá energií, protože si tam užijeme spoustu legrace, zacvičíme si, zatančíme, něco občas vyrobíme a krásně si popovídáme. Mám hezký pocit z toho, jak může být skupina žen přátelská a přející, bez soupeření a bez snahy dělat se lepším, než člověk opravdu je. Každý z nás jsme v nějakém výchozím bodě a z toho bodu se můžeme pohnout a zlepšovat se, je to jen na nás, máme svou cestu a je úplně jedno, jak to mají ostatní. Jestli jsem si za ten rok něco opravdu uvědomila, tak je to fakt, že každý máme svou cestu a svůj úkol a pokud ho chceme opravdu naplnit, měli bychom tomu věnovat většinu své energie, která nám pak rozhodně nezbývá na to, abychom řešili ostatní..
Po individuálních terapiích jsem zase vždy nádherně klidná. Ilonka mi vždycky pomůže vrátit se k sobě a k důvěře, kterou občas v běžném životě ztrácím. Pokud bych se měla ohlédnout zpátky, tak jsem se za ten rok určitě naučila být klidnější, vyrovnanější, neřešit tolik ostatní a dokonce rozlišit, co je můj problém a co je jen problém nebo reakce ostatních, která se mě netýká, což mi do té doby přišlo nemyslitelné, že bych to někdy dokázala odlišit. Také jsem se naučila nenechat se vtáhnout do cizích dramat a nevnucovat nikomu svou pomoc. S tím jsem totiž měla vždycky trochu problém, pořád jsem chtěla někoho zachraňovat. Jenže mi nyní v plné míře došlo, že každý je opravdu za svůj život i své reakce zodpovědný sám a že nemohu nikoho nikam tlačit, i když mě to třeba přijde správné. Pořád lidem moc ráda pomáhám, dává mi to určitý pocit důležitosti a vnímám to jako jedno ze svých poslání. Ale jen těm lidem, kteří o to opravdu stojí a kde to není jen plýtvání mou energií.
Vnímám to nyní tak, že nejdůležitější je důvěra v život, ne boj s ním. Že překážky mám k tomu, aby mě rozvíjely a posouvaly dál na mé cestě. Že bolest a trápení k životu občas patří a že se jich nemůžu úplně zbavit. Chci i nadále pokračovat v cestě, kterou jsem si zvolila s důvěrou a s láskou. Není to vždy lehké a mnohokrát pochybuju, ale stojí to za to, protože když vidím tu cestu, kterou jsem ušla, cítím a vím, že je to tak správně. Chci co nejvíc poznat sama sebe a život brát více jako hru, bavit se, smát se a objevovat. Je to vědomé rozhodnutí: nebýt obětí žádné situace, pořád se učit a pořád se zlepšovat, bez porovnávání s jinými lidmi, vždycky z toho bodu, kde jsem právě teď. Chci najít svou cestu a svůj úkol, který mě bude naplňovat a kterým budu prospěšná svému okolí a na tom teď musím dál pracovat.
Děkuji všem holkám z mohenžodára za bezpečné a přátelské prostředí bez závisti a boje. A děkuji Ilonce za energii a lásku, kterou v sobě má kterou dává lidem kolem sebe a vede je tak k vědomému a naplněnému životu.

Radka

Před rokem jsem na tomhle kurzu u Tebe byla a musím říct, že jsem prvně pořádně cítila práci svalů pánevního dna. Možná až tak moc, že jsem během pár dnů otěhotněla a teď 24.1.2017 jsem porodila zdravou a krásnou holčičku Beátku. Takže i Tobě patří obrovský dík za Tvé počínání. Teď by se mi Tvůj kurz hodil znovu právě kvůli zpevnění pánevního dna po porodu, ale v dubnu se tam ještě asi nedostanu. Každopádně cviky, které jsi nám ukazovala, jsou fakt efektivní, ale protože jsem záhy otěhotněla a necítila jsem dobré posilovat pánevní dno, tak jsem je úspěšně zapomněla

Ale děláš svou práci skvěle a jsem moc ráda, že jsem na Tvé kurzy jezdila.

Moc Ti děkuji a přeji Ti jen to nejlepší a hodně zvídavých žen, které se s Tebou vydají na cestu poznání.

Katka

 

Teprve teď, při ohlédnutí zpět za loňským rokem, mi dochází, kolik jsem toho zvládla a ustála. Můj život prošel zásadním otřesem ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ve svém partnerském životě nejsem spokojená a šťastná. Už jsem nechtěla plnit ničí představy, bezcílně se toulat světem a plnit sny a přání svého partnera. Konečně jsem chtěla začít žít svůj život podle vlastních pravidel, měřítek a přesvědčení, s vlastními chybami a omyly.
Byť jsem já byla ten, kdo vztah ukončil, moc mě to bolelo. Jediné, co jsme si ve svém smutku a bolesti uvědomovala, bylo, kolika lidem kolem sebe jsem ublížila. Neviděla jsem nebo jsem nechtěla vidět to, že oni mi ubližovali několik let, že jsem jim dovolila stále zužovat moje hranice, až jsem byla zahnaná do kouta, odkud jsem neviděla jiné východisko.
Teď už vím, že jsem vlastně byla moc statečná a silná, když jsem se přes veškeré pocity viny a beznaděje dokázala rozhodnout a udělat krok vpřed. Až teď si plně uvědomuji to, že jsem tím vším měla projít, že to byla moje zkouška a na své velké životní křižovatce jsem se rozhodla pro život v lásce, harmonii, pochopení a pohodě. odpouštění, pouštění a uvědomování si sebe sama poznala, jak krásný a naplněný život mohu žít. Zjistila jsem, že jsem ŽENA. A ne jen tak ledajaká  Už sebe samu vidím jako krásnou, šťastnou a zářící ženu s úsměvem na rtech, která je plná elánu a pozitivní energie.

Už vím, co znamená milovat sebe samu a už znám význam slůvek sebehodnota, sebeúcta a sebepoznání.
Rok 2017 jsem pojala jako rok výzev. A jednou z prvních byla tzv. jednadvacítka – 21 dnů meditací za podpory několika žen. A byla to luxusní jízda ve velkém stylu! Každá meditace mi odhalila další kousek mne, odstranila nějaký blok nebo jsem si uvědomila, proč se co stalo, proč se chovám tak nebo jinak. Vzhledem k tomu, že jsem měla velmi úzké hranice, tak se stále učím nastavovat si vyšší, abych už neměla tendence jít proti sobě, ale naopak být v souladu se sebou.
Konečně stojím pevně nohama na zemi a snažím se propojit s Matkou Zemí i Otcem Vesmírem. Plně si uvědomuji a užívám si to, že jsem středobodem svého vesmíru a pokud budu v rovnováze já, může být i mé okolí. Už nic nehledám venku, ale vím, že vše je uvnitř mne, že jsem studnice neomezených možností! Ve svém nitru cítím lásku, pohodu, štěstí a přesně tohle vyzařuji. A navíc zažívám ještě jednu pro ženu důležitou součást – otevírá se moje srdce! Toto jsou velké důvody změn, které zaznamenávám ve svém okolí – lidé se mi svěřují se svými problémy i radostmi. Ukazuje se, že kolem mě je hodně duchovně smýšlících lidí, kteří vidí můj vzestup a inspiruje je to pro jejich vlastní vývoj.
A mě moc těší, že jsem pro někoho inspirativní a tím se vlastně dostávám do nádherného kolotoče, kdy se zvyšuje koncentrace lásky, štěstí a pochopení kolem mne.
Závěrem bych přála každé ženě, aby měla chuť a možnost najít sama sebe, protože teprve potom se budou dít zázraky, na které všechny čekáme! Jen si každá z nás potřebuje uvědomit, že ten zázrak je třeba najít v sobě, ve svém srdci a potom jde všechno samo!

Lucka

 

 

Dostala jsem se do nelehké situace, najednou se mi všechno sesypalo a nevěděla jsem, jak se dostat zpátky na tu „šťastnou vlnu“. Potom díky Ilčiným meditacím jsem se dokázala srovnat. Meditace a vlastně i všechno povídání s Ilčou mi pomohlo se na věci dívat jinak, s nadhledem. Je to těžké, neříkám, že s tím občas nemám problém, ale už vím,že stojí za to na sobě pracovat.
Jsem Ilci vděčná za vše. Přeju vám, ať objevíte to samé. Bara!

Někdo mi kdysi řekl, že andělé neexistují,ale to se nesetkal s Illy Bruckdorferovou.Poprvé mě k ní přivedla kamarádka. Doma mi plakal roční syn dnem i nocí ,s manželem jsme byli na rozvod. Dětská doktorka mi radila, at syna položím do postýlky a nechám ho vyplakat a pokud mi to vadí, at si dám špunty do uší. Kamarádka mi jednou povídá ,, jeď za to nic nedáš“ jak se říká, moje poslední šance.Po prvním odbloku jsem jela domů a cítila jsem se, jako kdyby mi někdo odebral kus kamene a mně se strašně ulevilo. Syn byl hodnější, tak jsem jela za měsíc zas, manželství se uklidnilo. Dokonce, manžel viděl ,že to všem pomáhá jel taky a to mi předtím říkal, že je to jen má vina a že nikam nepůjde a šel a moc to pomohlo.Pak jsem cítila,že jsem jako máma,uklízečka,a milenka,ale vytratila se mi radost ze sebe samotné, syn a manžel vyžadovali pozornost , ale na mě už nezbyl čas,tak jsem začala navštěvovat 1x měsíčně Mohendžodáro na 4h v Klatovech,jezdila jsem celý rok a ted začínám další,mám chvíli pro sebe,neduhy ze sebe dostanu meditací a kolektiv mi dělá dobře,odjíždím plná energie a těším se domů na syna a manžela. Pokud máte někdo pocit,že už to dál nejde a nemáte sílu,zavolejte Illy a věřte ,že všechno má řešení a bude lépe.

Ivana Podestátová

Proč chodím na Mohendžodáro, aneb co mi dalo

Už třetím rokem plavu na lodi pod vlajkou Mohendžodára s kapitánkou Illy u kormidla. Proč to dělám, a proč mě to tak baví? Je to jednoduché …….

Mohendžodáro mi dalo vyrovnanost a sebedůvěru. Cítím se jako žena, jsem ženštější, jemnější, vnímám sama sebe jako ženu, hodnou úcty. Nedovolím ostatním, zvláště pak mužům, aby mě ponižovali a chovali se ke mně neuctivě či hrubě.

Nestydím se za „ženské záležitosti“ – menstruaci, výkyvy nálad, atd. Porozuměla jsem měsíčnímu cyklu proměn nálad i proměnlivému množství fyzické energie. Naslouchám více svému tělu, dopřeji mu odpočinek, když je třeba, a už si neříkám, že vše „musím zvládnout“ i přes únavu a za každou cenu – nemusím. Naučila jsem se požádat o pomoc. Jsem spokojenější.

Prohloubila se mi vnímavost a pochopení sebe samotné i ostatních bytostí kolem mě. Dokážu citlivě

podpořit lidi kolem sebe, přijmout je se vším, co k nim patří; dříve jsem analyzovala jejich situaci a navrhovala logická řešení. K chování ostatních nejsem vztahovačná a tudíž mě „nerozhodí“, lépe ostatní lidi chápu, a jejich chování neraní mě osobně. Lépe si ustojím své hranice.

Našla jsem skupinu žen, kamarádek, přítelkyň, mezi kterými se cítím svobodně a volně, a se kterými v ženské sounáležitosti mohu odžívat a zpracovávat svoje ženská a životní témata, kterými právě procházím.

Podtrženo, sečteno, mohendžodáro mi pomohlo dospět do vlastní ženské zralosti, dalo mi obrovskou radost z tance a z práce s vlastním tělem, a přineslo mi prožitky přátelství a sounáležitosti s ostatními ženami. A proto mohendžodáro miluju!

Děkuju, Ilonko a všechny ostatní ženy, jsem vděčná.

Blanka